Marketingový důchod

Od 16 let jsem dělal marketing.
Byl to můj první, respektive druhý po rodinném byznysu, průnik do podnikání.

Byl to klasický side hustle, Iman Gadzhi styl. Brzy se ke mně připojil kamarád ze základky. Byli jsme yes mani, něco na způsob:

„Umíte SEO?“
„Ano.“
Neuměli jsme, ale naučili se.

„Umíte weby?“
„Ano.“
No… kolega jednou jeden dělal.

„Umíte automatizace?“
„Ano.“
Samozřejmě že jsme to nikdy předtím nedělali.

Začínal jsem sociálními sítěmi. To mi přišlo, že jsem uměl.
(Moc jsem je v tu dobu neuměl.)

Postupně jsme toho ale reálně uměli víc a víc.
Výsledky přicházely. Klienti taky. Fungovalo to.

Už jsme nedělali jen marketing, ale také prodej. Stal se z toho až takový byznys consulting, i s následnými realizacemi.

V 18 letech jsem přesunul firmu do Dubaje. Začali jsme dělat i dubajský trh.

V 19 letech mi odešel kolega z firmy a já se rozhodl přestat růst. Ne proto, že by to nešlo.
Ale proto, že mě to přestalo bavit a naplňovat.

V Praze máme relativně úzkou komunitu mladých, úspěšných podnikatelů.

Vždy, když přijde někdo nový a zeptá se:
„Co děláš?“
„Marketing.“
„No aha, další marketingovka.“

Strašně mě to sralo. Nebavilo mě to. Neviděl jsem v tom potenciál ani jakoukoli radost.

Historické klienty jsem si nechal. Tým, který jsme vybudovali, taky. Ale dobrovolně jsem se rozhodl přestat firmu rozrůstat.

Jsem v marketingovém důchodu.

Asi jsme tu práci dělali dobře, protože do dneška za mnou zhruba jednou za měsíc někdo přijde s požadavkem na pomoc s projektem, ať už se týká marketingu, prodeje nebo byznysu jako takového.Momentálně jsem ale na 100 % kapacity, takže většinu odmítám. Čas od času se ale objeví něco opravdu zajímavého.